Historie karetkování
15. 4. 2011
Historie
Textilních památek, pocházejících z prvního tisíciletí našeho letopočtu či z období staršího, je mezi archeologickými nálezy velice málo. Textil je málo odolný, proto se jeho nálezy objevují v podstatě jen v hrobech v rašeliništích a bažinách, kde dochází ke konzervaci. O tom, že techniku karetkování znaly a používaly různé národy v dávné minulosti ale doklady máme.
Nejstarším známým dokladem je tzv. Ramsesův pás, uložený v Liverpoolském muzeu- pět metrů dlouhá šerpa, pocházející pravděpodobně z 12. století př.n.l., nalezená v královském hrobě blízko Théb. Analýzy a rekonstrukce dokázaly, že výrobce dovedl tuto techniku k vrcholné virtuositě a navíc použil při tkaní neuvěřitelnýc 300 karetek.
Dalším velmi zajímavým nálezem jsou zbytky germánského knížecího pláště z Thorsbergerské bažiny ve Šlesvicku-Holštýnsku, pocházejícího ze 3.stol.n.l., který byl tkán na speciálně upraveném svislém stavu s po stranách zabudovanými karetkami, takže karetkové lemy vznikaly zároveň s vlastní látkou a přímo na ni navazovaly.
Naprosto ojedinělý soubor karetek dokonce spolu se zachovalou osnovou patřil k vybavení vikingské pohřební lodi z 9.stol., která se stala místem posledního odpočinku královny a jejích služebnic. Tato loď byla nalezena v norském Osebergu.
U nás byly doklady o karetkování nalezeny mezi vykopávkami Starého Města, jednoho z center Velké Moravy (9.stol.)- našly se dvě celé a jedna neúplná karetka vyrobené z kosti.
Ještě ve středověku byla tato technika poměrně rozšířená, což dokazuje řada typů výrobků: uzdy pro koně, osly či velbloudy, popruhy a tkanice k nošení různých břemen a zbraní, ozdobné šerpy, stuhy a tkanice k mnohdy značně složitým oděvům vyšších společenských vrstev apod. Určitou výjimkou z této škály většinou užitných předmětů jsou dekorativní stuhy z hedvábí, zlatých nití a podobných luxusních materiálů, často i s vetkaným požehnáním, které sloužily jako dárky pro štěstí, úspěch či zdraví a měly tedy obřadní charakter. Nejhezčí nálezy těchto obřadních stuh pocházejí z Islandu, Persie a Arménie.
V Evropě se tkaní na karetkách udrželo jako oblíbená technika přibližně do 15.stol., pak přechází výhradně do okruhu lidové tvorby. Ještě na konci 19.stol. existovaly její pozůstatky na Islandu, Jutském poloostrově, ve Skandinávii, na Kavkaze, v Uzbekistánů, Řecku, na Balkáně a Polsku, u nás na Slovensku a na Moravě. Další průzkumy dokázaly, že karetkování znali a používali i obyvatelé Japonska, Číny, Sýrie, Persie, Malé Asie, a severní Afriky.
Zajímavé je, že karetkování byla především mužská práce. I když si mnohé ženy vyráběly pásy pro svou potřebu samy, pro řadu mužů byla tato práce zdrojem obživy. A protože muži bývají často vynalézavější, zejména pokud jde o urychlení či usnadnění práce, v mnoha krajích pracovali na zvláštním malém stávku, nazývaném na Slovensku kôň nebo stolica.
Náhledy fotografií ze složky karetky
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
bylo by možné uvést zdroj vámi zde prezentovaných dat ?
děkuji
Re: Zdroj
(Divoženka, 4. 1. 2012 18:26)Dobrý den, historii karetkování jsem vyčetla z knihy Šikovné ruce aneb malá škola textilních technik. Autorky jsou A. Vondrušková a L. Kaprasová.
Zdroj
(arrand@gmail.com, 3. 1. 2012 23:55)